Zahrada jako rodinná oáza

Zahrada jako rodinná oáza

První zmínku o zahradě v naší evropské kultuře zaznamenáváme jako starou legendu o Adamovi a Evě, jablku a hadovi, o vyhnání z ráje. Rajská zahrada je vnímána jako místo příjemné, krásné a plodné. Zahrady se začaly vyvíjet spolu s lidskými sídly, když se lidé začali usazovat na stálém místě. Vznikaly zahrazením, oplocením menšího prostoru. Odtud název zahrada.

Ohrazený prostor byl vhodný pro péči o náročnější a choulostivější rostliny. Květiny, byliny, zelenina a drobné ovoce se nedaly pěstovat na poli, takže je logické, že zahrada vznikla blízko domu. Byla pod každodenním dohledem rodiny, a tím se stala i místem jejího častého pobytu. 

Blízkost domu a oplocení poskytovaly bezpečí před zvěří a zloději, blízkost vody na zalévání a možnost přihnojování z hospodářství. Úroda se dala se sklízet v menším množství a hned použít v kuchyni. Svoji roli později zřejmě hrála i estetika. Potřeba mít kolem sebe hezké prostředí byla silnou motivací pro krásné venkovské zahrádky u chalup.

Rozšířily se také klášterní zahrady s nejrůznější produkcí, od bylinných léků a samozásobitelství potravinami, po produkci vína, piva, likérů a mnoha dalších dobrot.

Pro panská sídla se stala důležitou okrasná funkce zahrad. Dokazovala, že jejich majitelé jsou na úrovni, že nemusí pěstovat potraviny, že jsou bohatí a mají dost jídla z jiných zdrojů. Prostředí zahrady nebo parku pak sloužilo k odpočinku, procházkám, ale hlavně společenským událostem a reprezentaci.

Venkovské zahrady a městské zahrádky sloužily k zásobování potravinami do nedávné doby. S růstem životní úrovně však začaly být plodnost a užitek spíš na obtíž. Jednak kvůli množství práce, na kterou při novém pracovním vytížení žen už nezbyl čas a energie, ale také kvůli „nepořádku“, který s sebou pěstování potravin a chov zvířat přináší.

Módou se staly okrasné zahrady s trávníkem stříhaným nakrátko, stálezelené dřeviny a stále nové druhy květin přivážené z ciziny. Tato móda však netrvala moc dlouho a v současné době je u konce. Mladí lidé dnes preferují kvalitní a zdravé potraviny bez chemie, které se v obchodě nekoupí. Stále víc lidí přitahuje zdravá zahrada, zahrada krásná, ale hlavně plodná a užitečná.

Ti, kdo nemají mnoho času, mění své trávníky na květnaté louky s minimální údržbou, vysazují ovocné keře a stromy – které nepotřebují jinou péči než sběr úrody – do lesní zahrady. Pokud je času více, přibývají záhony s vytrvalými bylinami a květinami a také se zeleninou. Velkou módou se stává extenzivní pěstování brambor, dýní a cuket ve slámě, ale i intenzivnější pěstování rajčat a paprik. Svoji oblibu zase získávají pařeniště a malé nevytápěné skleníky stejně jako moštování, zavařování a sušení ovoce.

Zahrada je ale také místem, které nám poskytuje možnost přirozené fyzické aktivity, což má blahodárný účinek na naše zdraví, ale hlavně na naši psychiku. Na zahradě se moc nedá pospíchat, a tak nutně zpomalujeme, vytváříme protiváhu k dnešnímu uspěchanému životnímu tempu.

Péče o zahradu nám dodává energii, poskytuje ticho a klid, přináší radost z pohybu ve zdravém a krásném prostředí. Umožňuje nám uvědomovat si roční období, počasí a řád přírody. Pomáhá nám znovu se ukotvit v sobě, v realitě přítomného okamžiku. Každá zahrada je jedinečná a je zrcadlem svých tvůrců a obyvatel, má svého ducha místa.

Nové formy zahrádkaření, které si v našich zemích udrželo svoji oblibu odedávna, dnes vábí nejrůznější typy lidí od dětí, mladých pankáčů, rockerů a „dreďáků“, přes mladé rodiny, dobře situovanou střední generaci až po pokrokové babičky a dědečky, ale i lidi s nejrůznějšími handicapy.

Nově získávají oblibu přírodní jezírka, střešní zahrady, stromové domy, vrbová týpí a bludiště, houpací sítě. Na větších zahradách se objevují letní kuchyně a ložnice, venkovní umývárny a toalety. Staví se altány, vytváří jezírka, ohniště, hrací prvky. Zahrada se stává obývacím prostorem, místem setkání všech generací. Tady se na chvilku zastavme a pojďme se zamyslet nad širokou paletou možností rodinných aktivit na zahradě.

Pro nejmenší děti můžeme vytvořit pískoviště, na kterém se baví, zatímco my dospělí máme svůj klid, třeba v houpací síti. Děti uvítají také mělká jezírka nebo jednoduché přírodní houpačky a prolézačky. Starší generace ocení zvýšené záhony a bezbariérové přístupy a ráda pomáhá s péčí o děti i zahradu.

S většími dětmi můžeme na zahradě trávit víkendy zahradními hrami nebo sportovními aktivitami. I na malé zahradě se najde kousek trávníku na rodinnou hru s míčem, místo pro kuželky, venkovní šachy nebo na oblíbené zahradní hry ze dřeva a kamene. Větší zahrady pak umožňují třeba honičky, schovávačky a velké zahrady na svahu i zimní sáňkováni nebo lyžování.

Celou rodinu spojuje oblíbené grilování nebo opékání. Obyčejné posezení v kruhu u ohně je velmi příjemné a prohlubuje komunikaci a vztahy. Celá rodina se také může společně koupat a čvachtat v dobře udělaném jezírku nebo v zahradním potůčku. Ve všední dny může rodina společně relaxovat při odpolední kávě nebo čaji v altánku nebo letní kuchyni – v ten čas je spousta možností si v klidu povědět, co jsme přes den zažili a třeba i co potřebujeme pro dobrý život.

Na zahradě nás znovu začíná zajímat šum hmyzu, zpěv ptáků, pozorování vodních živočichů, východy a západy slunce. Díky novému pojetí zahrady, kdy ponecháváme její část bez údržby, vzniká prostor divočiny, důležitý pro vytvoření ekosystému. Divočina nám pomáhá opustit zažité stereotypy o pořádku, umožňuje nám vnímat principy, podle kterých tvoří příroda. Různá zákoutí divočiny vytvářejí prostředí pro tajemství, schovávání, hry, únik do samoty. Kontakt s opravdovou přírodou je pro život nenahraditelný.

Víkendy na zahradě jsou oblíbenou zábavou mnoha mladých rodin, střední generace, ale i starších lidí. Zahrady často propojují celé generace a širší rodiny, umožňují vytvářet nové formy sousedství a přátelských vztahů. Zahrada je místo, které nám dává radost, užitek a zábavu.

Pokud máme na zahradě místo, odkud je dobře vidět západ slunce, máme příležitost využít další dimenzi přírody, zpomalení v rytmu Země. Takové místo bývá vhodné i pro meditaci. Pokud se chceme spojit kromě ohně i s dalšími živly, můžeme třeba postavit malou svatyňku u vodního zdroje, pramene, potůčku nebo jezírka. Odtud je jen krůček k zahradní terapii, třeba formou landartu, umění v krajině... ale o tom třeba zase někdy jindy.

Přišel vám článek zajímavý?
Sdílejte ho dál.




Mohlo by Vás také zajímat

Jak spolehlivě zadřít motor?

Jak spolehlivě zadřít motor?

18. 01. 2021

Opravdu víte, jak správně namíchat a uskladnit palivo pro dvoutakní motory?

Je nejvyšší čas na přípravu techniky na sezónu!

Je nejvyšší čas na přípravu techniky na sezónu!

08. 01. 2021

Do jara sice zbývá ještě několik týdnů, přesto je právě nyní nejvyšší čas připravit zahradní techniky na sezónu. Máte…