Sedm pater zahrady. Příroda tvoří, zkusme to podle ní

30. 08. 2017

Vzpomínám si, jak moc mi v zamlada bylo nepříjemné okopávání a pletí na zahradě nebo na školních pozemcích. Skoro by mě odradilo od zahradnického směřování, nebýt zahrady mého dědečka, kde se takové věci nedělaly. Byla to zahrada plná ovoce, květin a divokých bylin a byla na ní pohoda. Dědeček kosil trávu v sadu kosou a tvrdil, že na zeleninu tam není půda. Ráda jsem mu to věřila a trávila jsem prázdniny na stromech, kde zrovna dozrávalo ovoce.

A co vy? Okopáváte a plejete rádi? Na tuto otázku obvykle moc kladných odpovědí nedostávám. Nedivím se, podle mě je to nepřirozená a poměrně nesmyslná činnost a jde to i bez ní. Nevěříte? Pak tento článek je právě pro vás.

Možná jste si už někdy všimli, že holá hnědá půda se v přírodě moc nevyskytuje. Najdeme ji na místech vývratů, sesuvů, povodní, eroze... to všechno jsou v přírodě katastrofy. Najdeme ji také na poli a na zahradních záhonech. Holá půda je hodně zranitelná, praží na ni slunce, odnáší ji vítr, déšť ji bere s sebou dolů do údolí... Příroda se tomu brání tak, že půdu nechá co nejrychleji zarůst něčím, co spolehlivě pokryje její povrch. Bývají to buď vysoké žahavé, trnité a ostnaté rostliny, v lepším případě rostliny plazící se po povrchu půdy.

Na poli a zahradě se to projevuje tak, že nám pracně obnažená půda brzo zaroste plevelem. Ten musíme vytáhnout a půdu řádně nakypřit, jinak se pořádné úrody nedočkáme. Tak pořád dokola bojujeme s přírodou. To určitě každý zahrádkář dobře zná.

Značnou část svého odborného života jsem zasvětila snaze přijít na to, jak je možné i v mírném klimatickém podnebím pásmu pěstovat zeleninu a jedlé plodiny bez pletí a okopávání. Přiznám se, nebylo to snadné. Fungují principy permakultury i v našich klimatických podmínkách?

Pojďme se opět poradit s přírodou. Když je půda zarostlá a „pionýři“, kteří ji jako první osídlili, ji zastiňují před ostrým sluncem a chrání před větrem a prudkým deštěm. V živinách ze spadlého listí se pomalu objevují nízké rostliny, pak vyšší rostliny, sem tam se přidá rychle rostoucí keřík nebo stromek ze semen, která roznosí ptáci a divoká zvířata.

Určitě všichni dobře znáte louky zarostlé šípkem, lískami, ořechy nebo akáty. Když už jsou větší, objeví se duby, buky, jedle, smrky, a dokonce i ovocné stromy, třešně, špendlíky, plané jabloně nebo hrušně. Korunu tomu všemu dá chmel, psí víno nebo jiné liány.

Tomuto procesu se říká přírodní sukcese. Přírodě trvá čtyřicet až šedesát let, než změní holou půdu na klimaxový les, jak se toto rostlinné společenství odborně nazývá. Jenže to je moc dlouho na to, abychom z toho my lidé měli užitek.

Pokud napodobíme přírodu, můžeme na zeleninovém záhonu zvládnout něco podobného už za dva či tři týdny. V ostatních zahradních kulturách je to trochu delší, ale za rok za dva už jsou vidět výsledky a do deseti let je společenství nádherně propojené a přináší spoustu užitku, o kterém bude řeč v příštím článku.

Pojďme se tedy podívat prakticky na zeleninu, lesní zahradu i okrasná společenství. V první řadě musíme mít kvalitní půdu, plnou živin, organické hmoty a půdního života. Taková půda má v sobě dost vzduchu a nepotřebuje okopávání. Jenže plevelem zarůstá také, a navíc její odhalený povrch je stejně zranitelný jako u nekvalitní půdy. Takže ji musíme něčím přikrýt. Existuje několik způsobů a v praxi je dobré kombinovat na zahradě všechny.

První, nejsnadnější způsob, je mulčování zbytky rostlin, třeba pokosenou trávou, slámou a jinými rostlinami.

Druhý způsob pokrytí půdy je pomocí půdopokryvných plevelů, mezi které sázíme kulturní rostliny.

Třetí způsob je vysít a vysázet z kulturních rostlin tak husté společenství, že v něm plevele nemají možnost vyrůst natolik, aby se staly konkurencí pro kulturní rostliny. V tomto společenství budou rostliny mít podmínky vhodné k růstu, pokud ho vytvoříme na principu přírodní sukcese, o které už byla dříve řeč.

Zopakujme si patra, která potřebujeme do záhonu dostat:

1) Holá půda – tu zpravidla máme.
2) Půdopokryvné rostliny – všechny rostliny, které se po půdě plazí. Mými oblíbenci jsou ptačinec žabinec a popenec břečťanovitý. U výsevů zeleniny je nemůžeme použít, semena by nevzešla. Hodí se ale pro sázení přísad. Rostou zjara, kdy je dost vláhy, v letním horku je můžeme vytrhnout a zamulčovat s nimi povrch půdy.
3) Nízké rostliny – ty, které nám brzo obsadí půdu – měsíček, brutnák, salát, ředkvičky, kozlíček polníček, roketa, jahody, pažitka, špenát; z bylin tymián, dobromysl; z květin afrikány, smetanka, skalničky...
4) Vyšší rostliny – červená řepa, mrkev, petržel, celer, pastiňák, černá ředkev, kedluben, tuřín, kadeřávek, česnek, cibule; z bylin máta, pupalka, bazalka, třapatka; z květin astry, mečíky, divizny, lilie, kosatce...
5) Rychle rostoucí keříky – rajče, paprika, cuketa, patizon; z bylin levandule, saturejka, meduňka, estragon, brotan, pelyněk; z květin rozchodník nádherný, jiřiny, chryzantémy, vysoké floxy, belgické astry, kyprej, bukvice, zlatobýl...
6) Liány – fazole, hrách, ačokča, dýně, okurky...

Na záhonech kombinujeme druhy zeleniny tak, aby vždy něco pokrývalo půdu, místo využívaly nižší rostliny a nad nimi se tyčily keříky. Třeba na zvýšeném záhonu mohou být rajčata, mezi nimi cukety, bazalka, měsíček a pod nimi kozlíček polníček. Nebo můžeme kombinovat půdopokryvky, vyšší rostliny a liány, například špenát, tuřín a hrášek. Kombinací je nepřeberné množství, můžeme tvořit stejně jako příroda. Když zvládneme zeleninu, můžeme se ji naučit kombinovat s bylinami a květinami, pak jsou záhony i voňavé a krásné.

Na stejném principu můžeme tvořit i ostatní zahradní společenství, třeba okrasné záhonynebo lesní zahradu.

Počet pater zahrady se nám tak rozšíří na sedm:
1) Holá půda – začátek.
2) Půdopokryvné rostliny – u okrasných výsadeb můžeme použít barvínek, panašovanou hluchavku nebo břečťan, v lesní zahradě lichořeřišnici, popenec.
3) Nízké rostliny – v lesní zahradě můžeme použít kozlíček polníček, roketu, jahody.
4) Vyšší rostliny – v lesní zahradě můžeme použít kostival, rozchodník nádherný, topinambur, slunečnici, denivky.
5) Keře – do okrasné výsadby patří kvetoucí keře; do lesní zahrady rybíz, josta, líska, rakytník, zimolez, muchovník, kdouloň, dřín, aronie...
6) Ovocné stromy – jedlé kaštany, ořechy, mandlovníky, jabloně, hrušně, švestky, špendlíky, třešně, meruňky, broskvoně, moruše, mišpule...
7) Liány – kiwi, víno, ostružiny, chmel...

Jde takhle pěstovat všechno? Teoreticky ano, praxe ukazuje na výjimky. Pokud chceme mít opravdu vysoké výnosy jedné kultury, některé rostliny potřebují speciální podmínky. Obilí potřebuje sucho, brambory hodně místa a živin, kořenová zelenina má příliš drobná semena a potřebuje protrhávat. Proto je raději pěstujeme zvlášť.

Většinu rostlin ale můžeme popsaným způsobem pěstovat s velkým úspěchem. Navíc se můžeme pobavit tvorbou různých kombinací a pozorováním, jak nám to krásně roste. Mým cílem je zahrada plodná, krásná a voňavá jako ta naše brněnská, která je na fotografii.

Podle mě to stojí za to. Co si o tom myslíte vy?

V Růžďce 30. 8. 2017