Krásná jedlá zahrada bez práce

03. 06. 2022

Není nic lepšího, než mít možnost utrhnout si na zahradě vlastnoručně vypěstovanou zeleninu nebo ovoce. Titulek samozřejmě berte s nadsázkou, ono to tak úplně bez práce nepůjde nikdy. Existují však možnosti, jak si práci maximálně ulehčit a nebýt na záhonech otrokem.

Tak nějak jsme v v minulých desetiletích nabyli dojmu, že dokážeme poručit větru i dešti. V přírodě se snažíme narovnat přirozený chod podle našich představ. Vysušili jsme mokřiny, narovnali řeky, vysadili monokulturní lesy. Sucha se střídají se záplavami, a když les nezničí kůrovec, podlehne silnému větru.

A obdobně se chováme i ve vlastních zahradách. Krátce střižený trávník podlehne prvnímu suchu a tak jej musíme kropit vodou, které je stále méně. V monokulturních záhonech pěstujeme zeleninu v pečlivě vyrovnaných řádcích a různými postřiky bojujeme s chorobami a škůdci, kteří se po záhonu právě díky monokulturní výsadbě snadno šíří. Snad takový záhon lahodí oku navyklému na lidský svět, který je v mnoha ohledech vyrovnaný jako podle pravítka. Naše babičky to ale viděly jinak.

Právě chaos umožní přírodě přežít i ty nejhorší časy. Vysejete-li na záhon polykulturní směs zeleniny, zcela jistě nedosáhnete takových výnosů, jako když pěstujete třeba mrkev v řádcích. Jenže různé rostliny si mohou vzájemně pomáhat. Některý druh nevoní jedné skupině škůdců, jiný může odpuzovat další. Obdobně může jedna rostlina snížit riziko nákazy různých chorob pro rostliny rostoucí v jejím okolí. Ostatně o tom jak si mohou rostliny vzájemně pomáhat, jsme už psali v tomto článku.

Babičky z pěstování zeleniny nedělaly takovou vědu, jak je tomu dnes. Na druhé straně však dobře věděly, které rostliny lze kombinovat, které si dokonce vzájemně prospívají, a které naopak kombinovat v jednom záhoně vhodné není.

Polykulturní pěstování asi není pro každého, má však mnoho výhod. V záhonech můžete kombinovat různé druhy zeleniny a květin, které jsou si vzájemně prospěšné. Díky mísení není záhon tolik náchylný na invazi škůdců.

Mísení má však jistá pravidla. I když na první pohled může vypadat jako prales náhodně bujících rostlin, při výsevu je důležité plánovat. Žádná velká věda to ale není. Stačí vědět, jak rychle které rostliny klíčí a kdy dozrávají. Mezi ředkvičkami tak může být zaseta například mrkev, protože ředkvička dozraje tak rychle, že stačí uvolnit místo pro dorůstající mrkev s dostatečným předstihem. A nebojte se kombinovat ani různé odrůdy stejné zeleniny. Různé odrůdy mohou být různě odolné a tak například při chladnějším jaru budete mít větší šanci, že se uchytí alespoň některá z odrůd. Rostliny nevysévejte moc hustě, počítejte s tím, že musí mít místo a nebudete je jednotit tak jako v řádcích.

Zásadním pravidlem však je, nekombinovat široce bující rostliny s těmi drobnými druhy. Taková dýně nebo cuketa by záhon s drobnější zeleninou časem zadusila. Podobně je nutné plánovat u kořenové zeleniny, aby spolu rostliny nebojovaly o místo pod zemí. Jednoduše si před setím představte velikost dospělé rostliny jak nad zemí, tak pod ní.

Jakmile začne zelenina dozrávat, okamžitě jí sklízejte, aby uvolnila místo. Nebojte se sklidit třeba salát dřív, než zcela doroste. Bude chutnější a křehčí, zároveň zabráníte tomu, aby se rostliny v záhonu tísnily.

V polykulturním záhonu je zelenina promísena takovým způsobem, že když něco sklidíme, prakticky okamžitě se na prázdné místo tlačí jiná rostlina. A pokud místo zůstane volné, klidně vysaďte další rostliny.

Jestliže jste plánovali a kombinovali správně, plevel v takovém záhonu moc šancí nemá. A protože rostliny prakticky po celou sezónu brání slunci a větru v přístupu k půdě, nedochází k takovému vysušování zeminy, jako v monokulturním záhonu, kde jsou rostliny v řádcích. V důsledku toho nemusíte v polykulturním záhonu trávit čas pletím plevele a nemusíte ani tak často zalévat.

Navíc takový záhon může být i hezký, není tedy důvod jej někde ukrývat, může vlastně fungovat jako užitkový a zároveň okrasný.

Důležité je mít takových záhonů více (ideálně alespoň 3) a plodiny na nich každý rok točit, aby nedošlo k vyčerpání půdy.

Co dodat? Pěstování zeleniny prostě může být zábava bez zbytečné dřiny. Není to žádná věda, nebojte se experimentovat. Když něco nevyroste, nebo třeba vysejete vele sebe rostliny, které si vzájemně nevoní, nic se neděje, svět se kvůli tomu nezboří. Z chyby se poučíte a příště budete moudřejší.