Je nutné v létě stínit skleníky před ostrým sluncem?

17. 06. 2024

Skleník je skvělý vynález. Umožní nám v našich končinách pěstovat plodiny, které vyžadují teplejší klima. Rostliny, které by jarní chladné dny venku nepřežily a bylo by je proto nutné vysazovat později by pak neměly dostatek času k tomu, aby jejich plody stihly dozrát včas. 

Zkrátka kdo to myslí se zahradničením vážně, skleník na zahradě dávno má, nebo nad ním alespoň uvažuje.

Jenže klima, které skleník udržuje na jaře se prudce změní v letních dnech, kdy teploty i ve stínu šplhají k tropickým hodnotám a slunce pálí od brzkých ranních hodin dlouho do odpoledne. Teploty ve skleníku mohou přesáhnout i 50 °C.

Například rajčata, saláty a některé další rostliny zpomalují růst nebo dokonce přestávají plodit při teplotách nad 30–35 °C.  Při takto vysokých teplotách také mohou paprikám opadávat květy, nebo zasychat květy okurek. V létě je proto nutné zajistit, aby teplota ve skleníku zbytečně nestoupala.

Prvním krokem je samozřejmě zajištění dostatečného větrání. Ostatně pravidelné větrání je také důležité proto, aby se do skleníku dostali opylovači. Začátečníci na to často zapomínají a pokud v chladnějším období nechávají skleník celé dny uzavřený, neopylené květy zaschnou a opadají, aniž by z nich vyrostly plody.

Rostliny před ostrým sluncem ale můžeme chránit také vhodným zastíněním. 

Zatím co moderní polykarbonátové skleníky dokážou sluneční světlo částečně rozptýlit, skleníky z čirého skla dovnitř pouštějí ostré paprsky, které mohou rostliny spálit. Proto někteří zahrádkáři sklo v létě natírají například vápnem. Nevýhodou však je, že nátěr je nutné před začátkem nové sezóny poměrně pracně odstranit.

Jistý komfort obsluhy mohou přinést vnitřní rolety nebo žaluzie, jejichž ovládání je možné i automatizovat. Toto řešení však bývá finančně nákladné a vnitřní stínění také zabere poměrně dost prostoru ve skleníku. Proto se vnitřní stínění využívá zejména ve velkých profesionálních sklenících.  Nicméně jejich hlavní negativní vlastností je právě to, že jsou uvnitř skleníku. Sluneční záření, které zachytí rozpaluje jejich povrch, který pak ohřívá již tak přehřátý vzduch ve skleníku.

Z tohoto důvodu bývá efektivnější venkovní zastínění, které velkou část tepla udrží mimo skleník. Ideální jsou přírodní materiály, jako například bambusové rohože nebo rákosové rohože. Na trhu jsou dostupné i stínící plachty a folie z různých materiálů, u kterých je možné vybírat i podle úrovně zastínění.

Nevýhodou venkovního zastínění je naopak to, že je vystaveno vlivům počasí a je nutné je dobře ukotvit, aby ho neodnesl vítr. Také může bránit otevírání oken pro větrání.