Zahradní policie aneb fakta o slimácích

29. 03. 2017

S příchodem slunných dnů s příjemnými teplotami se těšíme na zahradu. V posledních několika letech se ale většina zahrádkářů zároveň tak trochu děsí, jak to bude se slimáky. Straší nás představa, že zase přijdeme o celou úrodu.
Může za to měnící se klima? Je ještě jiná příčina proč se slimáci tak množí? Jsme opravdu  bezmocní a je lepší přestat pěstovat zeleninu? O slimácích, tedy přesněji řečeno o plzácích španělských koluje spousta mýtů.Většinou se však bojíme toho, co neznáme. Pojďme se jim tedy podívat na „zoubek“.
Možná vás zklamu, ale tentokrát nemám žádné jednoduché, snadné a zaručeně účinné řešení. Řešení tu ale jsou, a je jich několik. Abychom je byli v praxi schopní použít, je dobré se nejdřív seznámit s příčinami tohoto nepříjemného stavu.

Měnící se klima rozhodně je jedním z článkem řetězu příčin, přispívajícímu ke kalamitnímu výskytu plzáků. Jednou z nich jsou mírné zimy, ve kterých  nevymrznou jejich vajíčka, a z nich se během teplé zimy líhnou právě ti darebové, kteří si pochutnávají na našich sazenicích.
Plzáci se u nás ale nevyskytli sami od sebe. Zavlekli jsme si je k nám nákupy dovozových rostlin v květináčích a kontejnerech. Plzák španělský se u nás šíří v hojné míře proto, že zde nemá dostatek přirozených nepřátel, je tu nový a tak si „užívá“ a drancuje. Jeho nepřátelé se ale množí a je na nás, abychom jim na zahradě vytvořili vhodné úkryty, ve kterých rádi bydlí. Tyto úkryty se často nacházejí právě v zahradním „nepořádku“.
Pokud si budeme pořizovat rostliny ze stejného podnebního pásma  na jakém se nachází naše zahrada, vyhneme  se zavlečení mnoha dalších druhů „škůdců“. Globální zahradnická móda je v tomto opravdu nebezpečný rozmar.

Hodně lidí si myslí, že na šíření slimáků a nemáme vliv. Omyl, oni  nám jen jasně ukazují stav našeho přírodního prostředí. Asi ale všichni tak trochu tušíme, že za tím je znečištěná odpadní voda, plná dusíku z pracích prostředků a z přehnojených polí a luk. Voda na všech úrovních ukládá přebytečný dusík do půdy a rostlin a ty jsou pak potravou pro plzáky. 
Slimáci jsou odbourávači, jakási rostlinná policie. Je to logické, a tak je třeba začít se na  pramíncích, pramenech a potůčcích a všude jinde zase chovat zodpovědně k vodě, která opouští naše domovy, a taky si o tom všem povídat se sousedy a radními a politiky...

Hojně rozšířeným názorem je, že, „slimáci“ se na zahradě šíří nepozorovaně a najednou je tu kalamita. Plzáci ale mají své vývojové cykly. Říká se, že se množí kladením vajíček v srpnu, ale to je zřejmě pravda jen částečně. Líhnou se brzo na jaře z vajíček, která nakladla do dobrých úkrytů ještě před zimou předchozí generace. 
Výskyt dospělých jedinců v polovině května zase potvrzuje naši doměnku, že část předchozí generace také úspěšně přezimuje a klade vajíčka tak brzo, jak jí počasí dovolí. V každém případě se množí ve vlnách a ve vlnách také dorůstají.
Slimáci jsou vlastně zahradní  pomocníci, kteří nikdy dřív v historii člověka nebyli „záškodníky.“ Plži, tedy hlemýždi, slimáci a plzáci nás provází celými věky a v zahradách plní svou  úlohu odbourávačů rozkládajících se rostlin, hub nebo živočichů. V rámci svého úkolu rádi ochutnají i rostlinu, která v naší zahradě nemá dobré podmínky pro svůj vývoj nebo je oslabená nevhodným termínem setí a výsadby, prudkou změnou počasí a jinými vlivy.     

Jak se v zahradě můžeme vyrovnat se „slimáky“? Řešením je zlepšení přírodního prostředí a postupný přechod na přírodní způsob zahradničení. Rostliny získají vitalitu, zahrada zdraví a slimáci se přestěhují tam, kde mají co odbourávat nebo se přestanou tolik množit.

Jak jsme se s plzáky vyrovnali my? Když k nám před třemi lety po bagrování potoka poprvé přišli, začali jsme je vnímat,  jak jsou krásní, jak žijí, co mají a nemají rádi a jak s nimi vycházet. 
Nejdříve jsme doufali v přirozenou obnovu rovnováhy, ale následující zima byla velmi teplá. Tak jsme se pustili do chovu indických běžců, kteří mají obrovský apetýt a každý z nich dokáže „na posezení“ sezobat padesát dobře urostlých plzáků.
Nastal závod s časem, ve kterém počasí bylo někdy na naší straně a jindy na straně „slimáků.“ Ideální jsou rána s teplotou okolo nuly, kdy slabší nebo hůře ukrytí jedinci hynou, kombinovaná s prudkým celodenním sluncem kdy nevylézají a hladoví. Postupně se nám podařilo počet slizounů redukovat na únosnou míru a letošní tvrdší zima snad naši snahu úspěšně korunovala. V každém případě, kachny indických běžců už snáší fůru vajec, brzo bude pomocníků ještě víc.

S přibývajícím teplem se také rozmáhá výskyt přirozených predátorů, kteří se učí pojídat i vajíčka plzáků španělských, stejně jako ostatních druhů, na které jsou zvyklí. Jsou to například slepýši, střevlíci, ale rozmnožilo se i mnoho jiných „hmyzáků“ které neznáme ale jejich zvýšený výskyt zřetelně souvisí s tím že je víc „jídla“ , tedy slimáků. Úkrytů pro ně máme dost.

Vraťme se zpátky k tomu, co plzáci neradi, a to jsou chlupaté listy, rostliny příliš hořké a příliš kyselé. U nás nejedí rajčata, brambory, brutnák, jahody, pelyněk ani většinu vytrvalých bylin. Na salát používáme rozchodník nádherný, lebedu, červenou lebedu, pampelišky, různé mladé listy. Špenáty děláme z brutnáku, kopřiv a bršlice, takže pěstování klasického špenátu opouštíme. Nic z toho slimáci nežerou. 
Nedostanou se také k hlízám topinambur, světleného kořene, jiřin, tuřínu ani brambor. Dýně hokaido sázíme do hromad trávy na extenzivní část zahrady, kde je slimáků málo. Plody jahod a rajčat sklízíme mírně před dozráním, abychom přišli dřív než „mazlíci“.

Plzáci vylézají z úkrytů hlavně po dešti nebo zhruba hodinu před setměním, můžeme je tedy posbírat a třeba s nimi nakrmit ryby v řece neno je zanést do lesa, kde se tolik nemnoží. Indičtí běžci jsou ale nejlepším řešením, pokud máme zahradu velkou.

Naše zahrada je opravdu hodně přírodní a my jsem líní zahradníci. U většiny rostlin používáme samovýsev, tedy je necháme vyklíčit na stanovišti na které se rok předtím samy vysemenily. Je zajímavé, že tyto rostliny plzáci nechávají na pokoji nebo je jen tak ochutnají.
 
Život s přemnoženými plzáky nás mnohému naučil, svým způsobem jsme za tu situaci vděční. Myslím, že jsme zahradu díky nim ještě lépe poznali a jsme tudíž lepšími zahradníky i zahradními učiteli než dřív. Naučil nás také chovu indických běžců a právě o tyto zkušenosti se s vámi chceme podělit v příštím článku.

Alena Suchánková

V Růžďce 28.3.2017