Rady pro zahradu, dílnu a dům

apple3 DŮVODY, KDY JE ŘEZ NUTNÝ

Miluji stromy a nejsem zastánkyní jejich bezdůvodného mrzačení, zbytečnou práci nemám ráda, ale přesto vím o několika důvodech, pro které stromy občas řežu nebo to lidem doporučuji. Mám je osobně vypozorované a všechno o čem píšu jsem na vlastní oči viděla na praxi v ovocné školce, v dědečkově lesní zahradě nebo v opuštěných sadech. Občas dělám pro někoho konzultaci na téma péče o ovocné stromy a většinou bývám překvapena, jak málo o nich víme.

Všechny druhy stromů vyrábějí kyslík, odpařují do vzduchu vodu, opadem listí do půdy vracejí živiny a organickou hmotu, jejich květy jsou vydatným zdrojem potravy pro včely. Ovocné stromy nám ještě k tomu všemu dávají ovoce. Právě kvůli ovoci jsme je kdysi začali šlechtit, řezat, tvarovat, roubovat, očkovat, přihnojovat, postřikovat. Myslíme si, že jen tak plodí hojně a pravidelně. Tyto umělé zásahy se dnes spoustě lidí nelíbí a nejraději by stromek zasadili a jen sbírali úrodu. Zasadí si stromek té zaručeně nejlepší odrůdy, chodí se na něj dívat a on buď neroste nebo roste, ale houstne a neplodí. Proč? Nedali mu to, co potřebuje.

1) První důvod k řezu, zřejmý hned při vzniku stromku, zahradníky je zvaný výchovný řez. Vychovávat stromy? To zní divně, že? Pojďme si to společně ujasnit.

Původní ovocné stromy měly své vlastní kořeny, velký vzrůst a malé nepříliš chutné ovoce. Množily se samy rozrůstáním z kořenů nebo semenem z plodů a žily dlouhá desetiletí, někdy i staletí.

Ovocné stromy v ovocné školce se množí tak, že se do půdy zasadí podnože, původnější a odolné druhy ovocných stromů. Budoucí stromek ve školce roste jako prut, kterému se říká špičák. Ten se ve vhodné velikosti a době seřízne a naroubuje se na něho větvička z ušlechtilého ovocného stromu s velkými a chutnými plody. Podnož zajistí růst a roub úrodu.

Roubovaná podnož se časem rozvětví, vyžene větvičky do boku.
Boční větvičky se směrem od země vystříhají až do zamýšlené výšky kmene.
Nad nimi se ponechá tři až pět výhonů, které se ve vhodné délce zastřihnou tak, aby vytvořily korunku, vlastně kostru budoucího stromu. Tyto stromky si dnes většinou přineseme domů, i když podle mého názoru by školku ještě nějaký ten rok potřebovaly. Korunka potřebuje čas na rozvětvení a výchovný řez ještě není dokončený.

Ten řez, který v následujících dvou letech obvykle zbývá na nás, spočívá v usměrňování toku mízy:

  • musíme pohlídat aby dobře rostla hlavní větev, která táhne mízu nejvýš.Pokud není zřejmá, míza se nemůže rozhodnout kam má proudit a  v budoucnu ze stromu vznikne „košťátko“ nebo se koruna časem rozlomí.  Zahradníci hlavní větvi říkají terminál. Bývá to ta úplně horní větev, pokud je zdravá a dost silná. Pokud ne, vybereme jinou.
  • vybraný terminál sestřihneme tak, že z něho zbude jen kousek s několika očky.  Díky tomu vyrazí plnou silou do tvorby dřeva, začne táhnout mízu a zesílí do podoby hlavní větve.
  • okolní větve musíme zastřhnout také, ale méně, aby nerostly tolik jako ta hlavní. Platí přitom, že terminál musí zůstat nejvyšší, jinak nepotáhne dost mízy. Stromek by teď už měl mít korunku na pohled hezkou a mělo by to tak zůstat.
  • další přírůstky zastřiháváme tak, aby se korunka rozrůstala směrem ven a rovnoměrně do všech stran, aby míza volně proudila.

Řezat či neřezat ovocné stromy

2) Druhým důvodem k řezu bývá nutnost stromek udržovat tak, aby si zachoval tvar a sílu ke správnému růstu. Hlavní větve rostou nahoru a do stran a všechno co tomu překáží, stromek oslabuje. Teď přichází na řadu řez udržovací:

  • stromky aspoň jednou za rok obejdeme a vystříháme výhony, které vyrážejí z kořenů nebo kmene. Pak prohlédneme korunu a odstraníme větve, které se uvnitř ní kříží, případně jsou uschlé či napohled nezdravé.

Pokud je korunka dobře zapěstovaná, pro další léta nemusíte dělat nic jiného.
Když stromy takto udržujete, zpravidla není třetí typ řezu nutný. Ne vždy jsou ale podmínky tak ideální. Sadař zestárne, onemocní, sad změní majitele nebo ho převezmou lidé kteří stromům vůbec nerozumějí a sad plodí tak dlouho, než zestárne, onemocní a plodit přestane.

 

3) Pak přichází na řadu řez zdravotní, který má odstranit vše nemocné a řez zmlazovací, který má za úkol strom motivovat k novému růstu a obnovení plodnosti.

  •  Zdravotním řezem odstraníme vše nemocné, tedy suché větve a dřevo s hnilobou, houbami, jmelím a lišejníky.
  • Také odřezáváme větve které se kříží do koruny nebo navzájem, abychom se ke stromu lépe dostali do při dalším řezu a sklizni.            To stromům hodně odlehčí a mohou nabrat novou sílu.
  • Někdy zdravotním řezem končíme a strom musíme pomalu nechat dožít nebo ho pokácet a vysadit nový. Osobně zastávám názor, že na kácení je vždycky času dost a stromy kácím až když neplodí aspoň pět let. Někdy mě překvapí a vydají ještě slušnou úrodu.
  • Pokud je strom ještě dost silný, zdravotní řez se nám vydařil a strom obráží novými větvemi, přichází na řadu zmlazovací řez. Jeho technika je hodně daná intuicí, tvarem a zdravotním stavem stromu. V podstatě strom řežeme tak, aby byl znovu krásný, původní tvar koruny se při řezání postupně „vyloupne“ úplně sám. Je to podobné sochařství, kdy sochař z kamene postupně odsekává přebytečné dřevo.
  • Výsledek se ukáže až za několik let, stromy nejprve rostou „do dřeva“ a když obnoví harmonický růst, začnou znovu plodit.

Péče o ovocné stromy vypadá náročná, ale je třeba vzít do úvahy že to, co jsem tady popsala se děje postupně, v řádu několika desetiletí.

Můj dědeček mi předal velkou lásku a úctu k ovocným stromům. Rozuměl jim jako málokdo a měl své vlastní metody řezu. Odkoukala jsem je od něho a dále je ve jménu vlastní lenosti rozvíjím tak, aby byly jednoduché, šetrné ke stromům a daly co nejmíň práce. Nemusí se líbit „odborníkům“, ale jsou logické a fungují. Vždycky mám dobrý pocit, když stromy mají znovu „vítr ve vlasech“.

Přeji vám hodně tvůrčího nadšení při péči o stromy   

Alena Suchánková