Je pěstování vlastních semínek složité a pracné? A je to vůbec legální? Semínkové burzy a semínkovny

18. 10. 2017

Dříve lidé pěstovali svoje jídlo jen ze semen, která si sami vypěstovali a uchovali pro další sezónu. Pěstování vlastních semen dnes znovu ožívá. Lidé jako by v něm začínali cítit něco bytostně podstatného, co je spojuje se zemí, přírodou a lidmi okolo. Máme radost z toho, že se tyto dovednosti šíří. Semínka na zahradě pěstujeme, sbíráme a šíříme je mezi přáteli už skoro dvacet let. Připadá nám to samozřejmé a jednoduché.

Píšu o tom proto, že se mezi lidmi stále potkáváme s velkou neznalostí, malou představivosti a nedostatkem spojení s přírodními cykly. Rostliny každý rok vyklíčí, vytvoří listy, vykvetou a vytvoří semena. Na této schopnosti rostlin závisí jídlo nás všech, a přitom je to pro většinu lidí zcela mimo sféru jejich zájmu.

Když na semínkovém kurzu vyndám ze skříňky semínkovou banku, vidím často na tvářích účastníků údiv. Jsou to tři krabičky od pytlíkových čajů, ve kterých mám v krabičkách od zápalek přehledně uložená semena. Jsou označená druhem a rokem, ve kterém byla vypěstována. S oblibou lidem říkám, že tohle je ten pravý poklad a největší cennost, kterou mám. Cesta k tomu však byla dlouhá a docela klikatá.

První semínka netradičních druhů rostlin, jako je ačokča, sléz, brutnák nebo červená lebeda, jsem dostala od kamarádky Heleny Vlašínové, autorky knihy Zdravá zahrada, která nás k myšlence uchování semen inspirovala. Zpočátku jsem sbírala všechno, co na zahradě semena vytvořilo, rozdávala, měnila... ale byla s tím neskutečná spousta práce, chaosu, nepořádku a v dalších letech některé rostliny nebyly tak hezké jako ty původní. Tenkrát o tom však nebyly žádné informace a o semenaření nás nic neučili ani na zahradnické škole.

Postupem času se moje aktivity poněkud uspořádaly. Začala jsem na semeno nechávat jen nejlepší rostliny, zdravé, velké a s dobrými vlastnostmi. Naučila jsem se vnímat, kdy přesně je semeno zralé a vhodné ke sběru, aby už mělo dobrou klíčivost, ale ještě nevypadalo do půdy. Pochopila jsem, jak ho uložit, aby nezplesnivělo nebo ho nesežraly myši. Ještě pořád jsem ale měla pomíchané desítky různých sáčků, ve kterých jsem se v době výsevu nevyznala.

V další fázi jsem zásadně omezila počet druhů, které si pěstuju sama a s důvěrou jsem svůj zahradní úspěch založila také na semenech kupovaných. Jsou to kvalitní semena, která se mezi přírodními pěstiteli šíří ze sdíleného zdroje. I tak ale zůstala spousta druhů semen, která sbírám a uchovávám. Ujasnila jsem si, která semena chci a proč. Důvody jsou v podstatě dva.

1) Sbírám a uchovávám semena druhů rostlin, které máme rádi a kterým se na naší zahradě dobře daří. Sbírám je v malém množství za suchého počasí a ukládám do krabiček, které hned popíšu. Ty ukládám do semínkové banky. Je to vlastně taková „záloha dat“, základ úrody příštího roku. K výsevu mi množství semen v krabičce od sirek stačí.

2) Sbírám a šířím netradiční rostliny, o které je velký zájem. Shodou okolností mají hodně semen a snadno se s nimi pracuje. Ty sbírám do lavórku, oklepu je nebo sundám ze stonků, usuším a uložím do velkých kelímků s víčky. Používám kelímky od farmářského jogurtu, který kupujeme často, a jsem ráda, že využiju obal i s víčkem. Omezila jsem se na dvanáct druhů nejžádanějších semen. Kelímky skládám do dvou malých bedniček.

Celý ten poklad se mi vejde do jedné bedny s víkem o rozměrech asi 60 x 60 x 60 cm, která „parkuje“ před domem a je kdykoliv po ruce.

Na jaře potom vezmu tři velké a pevné igelitové sáčky s označením měsíce výsevu, do prvního dám sáčky a krabičky se semínky, která se vysévají v březnu a dubnu. Do druhého ta s květnovým výsevem a do třetího semena, co se vysévají později v létě. V košíku s nářadím nosím sáček s příslušným měsícem, a když se rozhodnu někde něco vysít, mám to připravené u sebe.

Uchovávám kolem padesáti druhů semen, a přitom mě to stojí jen několik málo hodin práce za rok. Naučilo mě to ale hodně o pečlivosti a systematičnosti. Dělám to proto, že mě to baví a že semena jedlých rostlin opravdu považuji za poklad. Semena neprodávám, protože jsem je nekoupila. Rozdávám je lidem na kurzech, návštěvníkům naší zahrady a v místní permakulturní komunitě.

V posledních několika letech se kolem semen začala šířit spousta fám a dohadů. Něco v tom duchu, že pěstování a šíření vlastních semen je v ohrožení. Že se to nesmí, že tomu někdo brání, že se chystají nové přísné zákony, které tomu chtějí zabránit.

Informační kampaně ekologů podle mě poněkud přehánějí, nikdo nemůže lidem zakázat pěstovat semena ani je vyměňovat. Pokud by to i udělal, růstu semen se zabránit nedá. Jestli si je někdo schová, případně s někým vymění, se prostě kontrolovat nedá.

Trochu pravdy na tom ale asi je. Všechno to šlechtění, křížení a manipulace s geny vytváří specifický trh, a ten si své zájmy hájí. Semenářské firmy pochopitelně mají zájem na tom, aby se kupovala jejich produkce. Existuje zákon o osivech a sadbě a zákon o rostlinolékařské péči. Pro domácí pěstování je ale nepotřebujete studovat, stačí používat zdravý rozum a osivo neprodávat.

Semenářské firmy už částečně pochopily, že jejich trh ohrožen není. Lidé, kteří semena sbírají a šíří, jsou jiná cílová skupina než ti, kteří kupují běžnou semenářskou produkci. Šíří jiné druhy rostlin, staré, lokální a netradiční druhy, které se běžně nepěstují.

Můžete být klidní, u nás kompetentní lidé vědí, že genetický fond jedlých rostlin je hodně ochuzen o zaniklé druhy. Chápou, že je ho třeba udržovat, chránit a pokud možno rozšiřovat. Takže jestli chcete sbírat semínka a vyměňovat je s přáteli, šířit je na sociálních sítích nebo založit vlastní semínkovnu, nic vám nebrání.

Semínkovna funguje podobně jako knihovna, semínka si vypůjčíte a po sklizni vrátíte ta, co se vám urodila. Jde o bezplatné sdílení semen, ne o jejich prodej.

Semínkovny u nás v posledních letech rostou jako houby po dešti. První byla založena před dvěma lety a dnes jich je kolem sedmdesáti. 

Pokud se rozhodnete semenařit, přejeme vám hodně úspěchů a vaší zahradě pestrost druhů, jakou zatím nepoznala.

 

V Růžďce 15. 10. 2017 Alena Suchánková